Výlety s dětmiKrajStředočeský kraj → Cukrák – pojem sám o sobě. Stejně jako Kazín.

Cukrák – pojem sám o sobě. Stejně jako Kazín.

Cukrák

Posledních 50 let nás je denně s námi. Pomáhá nám při našich každodenních povinnostech i radostech. Přináší do našich domovů smích a pohodu pomocí šíření televizního a rozhlasového signálu. Vysílač Cukrák je pojem, který zná televizní generace velmi dobře.

Předem musím upozornit, že na Cukrák – na rozdíl od Žižkovského vysílače – není běžně veřejnosti přístupný. Přesto se k jeho úpatí sjíždějí turisté i rodiče s dětmi, aby si ho alespoň prohlédli odspodu – je totiž na co se dívat. Dva tisíce tun těžká konstrukce stojí na stabilních základech – 16 metrů v průměru a 12 metrů do hloubky. Přesto je třeba kompenzovat výkyvy při silných větrech – k tomu slouží systém závaží uvnitř věže, který pomáhá vysílač stabilizovat.

Cukrák byl postaven v roce 1959 na kopci nad Jílovištěm, sevřený mezi koryty Berounky (Černošice) a Vltavy (Vrané nad Vltavou). Stojí na začátku Brdského hřebene, na vrchu zvaném Kopanina, ve výšce 411 m.n.m, a jeho výška je něco málo přes 200 metrů. Protože v jeho blízkosti nestojí nic, co by ho mohlo zastínit, je vidět opravdu zdaleka – však také zásobuje signálem celé střední Čechy. Původní výkon 30 kW se postupem doby vyšplhal až na 1 MW, proto se o něm s nadsázkou říká, že se když budete stát u jeho paty se žárovkou v ruce, rozsvítí se sama od sebe.

K Cukráku vede mnoho cest, náročných turistických i pohodlných rodinných, takže si každý může vybrat tu svou, která mu bude vyhovovat, a přesto si přijde na své. Začneme-li od těch nejjednodušších, pak je to bezesporu cesta autem. Z Prahy po R4 (směr Strakonice) je poblíž Cukráku odpočívadlo i s občerstvením, kde se dá v klidu zaparkovat, podle potřeby se občerstvit, a pokračovat vycházkovým tempem až na vrchol k vysílači. Také zde staví několik linek PID, takže můžete podle chuti nechat auto doma a vyrazit jen nalehko s baťůžkem.

Pokud dáváte přednost troše fyzické námahy, už třeba také kvůli možnosti ulovit nějaké pěkné fotky z cest, pak jistě oceníte modrou turistickou značku, která tvoří okruh (s trochou představivosti ovál) s konci v Černošicích (ČD) nebo v Jílovišti (PID) a provede vás kolem Cukráku až ke zbytkům známé středověké tvrze Kazín.

Kazín – ve středověku tvrz, dnes osada

Lidové pověsti a legendy připisují Kazínu spojitost s jednou z Krokových dcer – Kazi – a pasují ho tím na starověké slovanské hradiště. I když se o tato tvrzení přelo mnoho významných osobností, včetně předních středověkých kronikářů, do dnešního dne se nepovedlo tuto spojitost prokázat a tak můžeme s jistotou tvrdit jen to, že zde v pozdní době kamenné (a později v době železné) nějací lidé žili. Kazín je vyhlášenou turistickou destinací již od obrozeneckých let konce 19.století. Ostroh nad Berounkou, zbytky tvrze, přívoz pro turisty i domorodce a nespočet hospůdek. To vše sem lidi láká stále znovu a znovu. Okolí Kazína i Cukráku nabízí poutníkům jedinečné zážitky a nádhernou přírodu. Na své si tu přijdou nejen pěšáci, hůlkaři a baťůžkáři, ale i pumpičkáři (cyklisté). Od Cukráku směrem na Černošice také rádi skáčou paraglidisté.

Dnešní Kazín je dnes hlavně osadou (kolonií) v pravém slova smyslu – byla založena již ve dvacátých letech minulého století – a tak i Pražáci mohou vidět, jak se žije na pomyslné periferii. Malé chatky, sem tam podezděné, lemované pečlivě udržovanými záhonky v prťavých zahrádkách – to jsou obrázky, které mezi paneláky na sídlišti neuvidíme. Nicméně v letních měsících to tu vře, je tu živo a veselo, a v nabitých hospůdkách jen málokdo hledá třídní rozdíly mezi návštěvníky a starousedlíky.


Muzzy

Autor článku (42 příspěvků) — otec od rodiny milující výlety a přírodu.
Publikováno 24. 9. 2011 18:40

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+

Zapojte se do diskuze

Přidejte váš komentář

«

»


Sledujte nás Facebooku! Sledujte nás Twitteru! Sledujte nás Instagramu! Sledujte nás Youtube!

© 2008 - 2019 Ondřej Kocman — Všechna práva vyhrazena. Vložit příspěvek