Tropikana Wisla jako takové malé lázně

Gołębiewska Spa, součást vodního parku Tropikana Wisla, je vyhlášené široko daleko díky množství léčebných a masážních procedur prováděných výhradně profesionálně vyškoleným personálem. Moderní interiér a velká okna v každé místnosti umožní hostům kochat se nádherným výhledem na panorama Visly, a tak během péče o tělo regeneruje i duše.
Mimo vodních radovánek mohou návštěvníci také doprovodné služby hotelu, jako například herna, kuželkárna, biliard a další. Pro hosty hotelu je celý vodní park zdarma, ostatní veřejnost zaplatí 30 Zl za dospělého a 15 Zl za dítě – obě ceny za 1,5 hodiny.
Polsko je oblíbenou destinací pro náš domácí turismus, i přes častou jazykovou bariéru pro středočechy, protože je blízko a je tam levno. Mimo to, kraj Slezských Beskyd je nádherný a ne všichni sem jezdí jen pro to, aby ušetřili. Pokud tedy přemýšlíte, kam se vydat s rodinou na výlet a nacházíte se na Moravě či Slezsku, neváhejte a vyražte za dobrodružstvím. Koneckonců, to že je venku psí počasí, ještě neznamená, že musíte zůstat doma.
Nabízíme http://radil.sweb.cz/bazeny_evropa/wisla/wisla.htm Odkazované stránky nejsou oficiálním webem Tropikany, ale je to velice vkusný a podrobný popis „pro Čechy“.

Fotky z aquaparku Tropikana Wisla v Polsku

Doprava

Z Prahy po D1 do Ostravy, následně přes Český Těšín do Polska.

Lego kam se podíváš

Myslím, že není potřeba nikoho připravovat na to, co ho tam čeká. Každý kluk bude přesně vědět. Zkrátka nezůstanou samozřejmě ani dospělí návštěvníci, pro ně jsou připraveny také všelijaké atrakce. V Legolandu vlastně není žádný věkový limit – všichni se totiž vrátí do svých dětských let a budou se bavit a bezstarostně si hrát. Nechybí bohatá komerční masáž, čili obchody a stánky s Lego tématikou.
Nově je také otevřen „mini Legoland“ (Legoland Discovery Centre) v Berlíně (což je mimochodem od Prahy na druhou stranu), který je jako jediný v Evropě krytý a rozkládá se tak „pouze“ na zhruba 3500 m2. I tak je k vidění mnoho zajímavých atrakcí a fandové Lega si určitě nenechají ujít ani tuto, i když trochu minimalistickou, příležitost.

Fotky z Legolandu v Německu

Doprava

Legoland: z Prahy po D5 na Rozvadov, v Německu po A6 přes Norimberk , následně po A7 do Günzburgu.; Legoland Discovery Centre: z Prahy po D8 (->A17), přes obchvat Drážďan, následně po A13;

Botanická zahrada zdrojem odpočinku i inspirace

Nejen v letních měsících je liberecká botanická zahrada útočištěm přírodovědců, „kytkomilů“ i obyčejných lidí, kteří se rádi potěší pohledem na překrásně rozkvetlé rostliny, které u nás mnohdy nejsou k vidění nebo jen velmi zřídka, většinou někde na osamělých paloucích uprostřed chráněných krajinných oblastí. Takoví návštěvníci jistě ocení úchvatnou podívanou na obří leknínovitou rostlinu viktorii nebo nejobdivovanější rostliny světa – orchideje. Tropické a subtropické expozice jsou plné zajímavostí a vzácností, jako například palmy, obří áronovité rostliny, exotické kapradiny a další.
Za shlédnutí zcela určitě stojí také stálá venkovní expozice, která dovoluje nejen květinám, ale i autorům „živých exponátů“, aby se projevili naplno a uchvátili návštěvníky svými nápady a originalitou.
Liberecká botanická zahrada je pro návštěvníky otevřena každý den a vstupné je poměrně lidové, 140 Kč za dospělého. Pokud budete tedy v Liberci nějakou dobu pobývat a zbude vám chvilinka času, nenechte si ujít zajímavý výlet, který bude nejen lahodící pro oko, ale též poučný.

Fotky z liberecké botanické zahrady

Doprava

Z Prahy se do Liberce dostanete pohodlně po R10.

Vstupné lidové, Čechům příznivé

Park miniatur je otevřen denně, vstupné pro celou rodinu (2+2) vyjde zhruba na 45 Zlotých (cca 260 Kč), ale platit se dá i v českých korunách. Prohlídka probíhá v několika jazycích, včetně češtiny. Zajímavostí je, že děti (osoby) menší než jeden metr, mají vstup zdarma.
Kowary leží na úpatí polské strany Krkonoš, takže když už se podíváte za hranice, určitě si najděte čas i na procházku (projížďku) po okolí, protože rozhodně je na co se dívat.

Fotky z parku miniatur

Doprava

Autem z Prahy nejlépe po R10 do Turnova, následně přes Tanvald a Harrachov do Polska. Kowary jsou relativně příhraniční město, takže jsou dobře značené.

Co Tatralandia nabízí

Relaxaci, odpočinek, zábavu. Pro začátek můžeme zmínit třeba 14 bazénů s nejrůznějšími vodními atrakcemi, z nichž 9 je v provozu celoročně. Vodní proudy, vodní atrakce, vodní houpačky a mnoho dalšího. Myslím, že se stačí jen lehce zmínit o 30 tobogánech (s celkovou délkou skoro 2 kilometry) a vaše děti začnou škemrat o to, že se tam určitě musí jet celá rodina podívat. (Upřímně, ani bych se jim nedivil – když se podívám z okna ven, na uplakané šedé nebe, a představím si, jak dovádím ve vyhřívaných bazénech – hned bych si sbalil plavky a vyrazil.) Však se také mají na co těšit – najdou tu například Ostrov Pirátů z Karibiku, věrnou imitaci tropického ostrova, s unikátním (a dechberoucím) výhledem na Vysoké Tatry.
Dospělé pak zcela jistě uchvátí doprovodné služby a trakce, jako například Keltský saunový svět– komplex 17 parních, vodních a masážních koupelí, saun a procedur nebo Wellness Paradise – komplex masáží, zábalů a dalších léčebných a relaxačních služeb. V létě také Tatralandia svým návštěvníkům nabízí jedinečné atrakce Summer City a Western City – show ve stylu divokého západu plná přestřelek a kaskadérských kousků . Za zmínku rozhodně stojí ubytování (hlavně v letních měsících), kdy vás uvítá resort Holiday Village Tatralandia, vytvořen z celkem 155 bungalovů a apartmánů, rozdělených do 10 stylových osad.
Pokud máte rádi vodní hrátky, chcete poznat něco nového a neodradí vás trochu delší cestování, rozhodně byste si návštěvu vodního parku Tatralandia na Slovensku neměli nechat ujít.

Fotky z aquaparku Tatralandia

Doprava

Autem z Prahy po D1; přes Zlín, Vizovice; na Slovensku po E50, přes Žilinu. Jinou alternativou je vlak ČD (většinou přímý spoj) nebo bus StudentAgency.

Co nabízí Lefík dospělákům

O děti je postaráno, ale co dospěláci? Pro ně je připravena útulná kavárna, kde si mohou dát espresso, čaj, limonádu, dortík nebo třeba koktejl. Ve vybavení Lefíka samozřejmě nechybí sociální zařízení pro malé i velké, a pro úplně nejmenší je tu přebalovací pult.
Lefík má otevřeno denně od 10 do 19 hodin. Denní vstupné pro celou rodinu je nyní 89Kč a za rodinu jsou považování rodiče, jejich děti a popř. prarodiče. Jako další službu nabízí také hlídání dětí, a to od 3 let za cenu 100 Kč za hodinu nebo 500 Kč za celý den. Mimo to má pro maminky připraveno čtvrteční cvičení s dětmi a na rok 2012 je v plánu také kurz angličtiny pro děti.
Při návštěvě ale počítejte s tím, že od prosince 2011 je při příchodu požadováno složení vratné zálohy za konzumační kartičku ve výši 300 Kč, a proto je dobré mít tuto částku připravenou v hotovosti. Také pokud pojedete autem, je dobré si předem zjistit možnosti parkování, protože blízké okolí Lefíka patří do modré (zelené) zóny, a tak je třeba se na to připravit, aby váš výlet za dobrodružstvím neskončil botičkou na autě.

Fotky z Lefíka

Doprava

Pěšky z Nádraží Holešovice (metro C), případně TRAM (zastávka Výstaviště); autem jen pro otrlé řidiče, nejlépe majitele parkovacích karet.

Co dům pohádek svým návštěvníkům nabízí?

V hlavním prostoru jsou to především umělecké kresby Krtečka, Křemílka a Vochomůrky, Rákosníčka, Rumcajse, Manky a Cipíska, Večerníčka, Macha a Šebestové, Maxipsa Fíka nebo Králíků z klobouku. Dále také čtyři metry vysoká pařezová chaloupka (se skluzavkami) nebo Rákosníčkův kolotoč. Celým domem pohádek vás navíc mohou provést naši maskoti Krteček, Křemílek a Vochomůrka nebo Večerníček.
Dále také multifunkční prostor vhodný třeba pro divadelní improvizace, promítání dětských filmů, soutěže, hry, pohybové aktivity, dětské karnevaly, a mnoho dalšího. Nechybí kupříkladu čtenářský a hudební koutek s možností využití didaktických nástěnných her nebo výtvarný koutek, kde si mohou rodiče společně se svými dětmi vytvořit společné umělecké dílo.
Velkým lákadlem pro malé i velké je ovšem jedinečná možnost uspořádat oslavu pro nejmenší (i lehce odrostlé) oslavence a jeho hosty s využitím lokální „pohádkové“ cukrárny a na objednávku také i kompletní cateringové služby.
Otevřeno mají denně od 9 do 17h a děti do dvou let mají vstup zdarma, nicméně do 3 let musí být neustále pod dohledem dospělé osoby. Aktuální ceny a návštěvní řád najdete na stránkách Pohádkového domu. Za upozornění stojí nutnost přinést si svoje vlastní přezůvky, to aby byla pro děti zachována maximální čistota a hygiena prostředí. V místě nechybí přebalovací kout pro maminky s čerstvými přírůstky do rodiny.

Fotky z Domu pohádek v Plzni

Doprava

Z Prahy po D5, v Plzni se potom snažit udržet směr na Karlovy Vary (E49).

Do zoo nejen za gorilami

Pražská zoo připravila pro děti hned několik lákadel, snad aby děti nebyly smutné, že některá zvířátka už „zazimovala“. Hlavním lákadlem je kampaň na podporu goril a starých mobilních telefonů, spočívající v jednoduché výměně – přines starý mobil, odevzdej ho a zařadíš se do slosování o hodnotné ceny, například předměty s gorilí tématikou. Hlavním cenou je ale jedinečná noční prohlídka pro dva – s průvodcem, (plánovaná na únor 2012) kdy jedinými návštěvníky noční zoo bude vybraných 6 osob. Jinými slovy – opravdu soukromá prohlídka. Zajímá vás, co asi dělají zvířátka poté, co poslední návštěvníci opustí brány areálu? Chtěli byste vidět něco, co v National Geographic na kabelovce neuvidíte? Nakouknout ke zvířatům do postele, když se chystají k spánku? No aby ne, je to jedinečná podívaná.
Pokud nevyhrajete lákavou hlavní cenu, která vám tohle umožní, nemusíte být zklamaní – noční prohlídky (placené) jsou připraveny i pro ostatní návštěvníky, a to vždy od 17:00, 17:30 a 18:00, od 27. do 30. prosince a následně každý lednový pátek a sobotu. Je ale třeba se předem objednat přes kontakty na stránkách pražské zoo a připravit si 110-200 Kč za osobu.
Sbalte si tedy na cestu cukroví, vytáhněte ze šuplíku starý zaprášený mobil a vyražte do Tróje, tam kde dávají šakali dobrou noc.

Fotky z pražské ZOO

Doprava

Busy MHD z nádraží Holešovice (Metro C); případně zvláštní linka Zoobus (jízdné 1 koruna) – v provozu od dubna do září; parníkem (detaily na http://www.paroplavba.cz).

Žebrák i Točník se nacházejí poblíž stejnojmenných obcí, zhruba na 33 km dálnice D5. První z nich, Žebrák, byl založen ke konci 13.století, jako ochrana důležité dopravní cesty z Prahy do Bavorska. Zajímavostí je, že součástí jeho obranné linie byl i systém rybníků. Bohužel, zhruba sto let po svém vzniku byl hrad Žebrák vážně poškozen požárem a tehdejší panovník Václav IV. rozhodl, že než opravovat obtížně přístupný vypálený hrad, raději postaví nový. A tak vznikl Točník, alespoň podle historických domněnek. Dlužno dodat, že i když to vypadá jako rozmařilost, ve skutečnosti odsoudila Žebrák k zániku jeho poloha na vyvýšeném ostrohu, která už nedovolovala další rozšiřování hradu.

Dnešní zřícenina hradu Žebrák se může pochlubit už jen zbytky své původní slávy. Jedna vysoká zrekonstruovaná věž (bergfrit) – dnes využívaná jako turistická rozhledna, dvě menší věže, rozsáhlé opevnění a zbytky hradní kaple. Víc toho za 700 let nezbylo. Přesto je ale zajímavým místem pro rodinný výlet, už proto, že prohlídka je pro návštěvníky samostatná, můžete tedy po zbytcích středověkého hradu bloumat klidně celý den. Takže pamatujte, ta vysoká věž, kterou vidíte z dálnice po cestě na Plzeň, to je Žebrák.

Točník je atraktivnějším bratrem Žebráku

Vznik Točníku už známe. Historickou zajímavostí je, že Václav IV. právě na Točníku s oblibou velmi často pobýval (blízké Křivoklátské lesy poskytovaly dostatek odpočinku jeho ustarané panovnické hlavě) a snad i díky tomu se mu dostávalo o trochu větší péče, než sousednímu Žebráku. Jeho rozkvět ukončila až Třicetiletá válka – po ní už hrad nebyl nikdy obýván. Byl ale sporadicky udržován v podstatě až dodnes. Nyní je pod správou státu.

Hrad Točník toho může návštěvníkům nabídnout více. Zachovalé vnitřní uspořádání, v podstatě celistvé opevnění, rekonstruované brány a mnohde i okna. Momentální stav ale potřebuje pravidelnou údržbu, což se samozřejmě odráží i na vstupném. Není závratné, ale je.

Hrady Žebrák i Točník určitě stojí za rodinný výlet. Výborná dostupnost (autem) z Prahy dává možnosti i těm, kteří se neradi vláčí někam za kulturou. Dopřejte vašim dětem trochu historie příjemnou a odpočinkovou formou.

Fotky hradů Žebrák a Točník

Doprava

Autem po D5 (exit 34) nebo busem SID. Zastávka ČD je až v Hořovicích, cca 8km daleko.

Jedno takové místo znám. Je kousek za Prahou a rád tam jezdím nejen s dětmi, ale často i sám, jen tak na pohodu. Má poetický název – Svatojanské proudy. Dnešní Svatojanské proudy už jsou jen takovým ztraceným mementem toho, jak se před mnoha tisíci lety Vltava s chutí zakousla do zdejšího skalnatého terénu a vytvořila údolí plné divokých peřejí a meandrů.

Všechna divokost už několik desetiletí odpočívá v širokých a plochých vodách Slapské a Štěchovické přehrady, přesto je minulost jednoho z nejdivočejších míst na Vltavě velmi zajímavá a poutavá nejen pro dospělé návštěvníky, ale i pro děti.

Svatojanské proudy, nacházející se v oblasti mezi Štěchovicemi a Novými Třebenicemi (hráz Slapské nádrže) jsou známé v české kotlině již po celá staletí a jejich historie skrývá nejednu zajímavost. Už v sedmnáctém století nechal Císař Ferdinand odstřelit kus největší skály, která ohrožovala plavbu lodí na tehdejší důležité dopravní tepně z Rakouska a na počest tohoto činu zde pak byl vystavěn Ferdinandův („solný“ – podle nejčastěji převážené komodity) sloup. O sto let později k němu přibyla socha sv. Jana Nepomuckého (odtud název Svatojanské proudy), patrona plavců a lodníků. (Oba tyto monumenty byly přeneseny a najdeme je pod hrází Slapské přehrady.) I přes tyto terénní úpravy ale zůstaly svatojánské proudy velmi nebezpečným místem, které prověřovalo zkušenosti vorařů a lodivodů a nejedna loď skončila smutným osudem, vyhozena silným a dravým proudem na skaliska.

Koncem 19. století, v obrozenecké době, kdy přední básníci, spisovatelé a badatelé bloumali po krásách Čech a Moravy a pak o tom psali poutavá díla, se staly Svatojanské proudy silným turistickým lákadlem. O divokých vodách Vltavy – konkrétně o této lokalitě – se zmiňuje ve stejnojmenné symfonii i náš přední hudební skladatel Bedřich Smetana. Rozvoj turismu v této oblasti ve 20. století expandoval do takových rozměrů, že zde vznikaly hotýlky a hostince, a divoké peřeje splouvaly speciální výletní pramice (šífy), na které se vešlo až 200 lidí. Dnes můžete podobné vidět například na Slovensku – nazývají se „pltě“. Roku 1889 zde Klub českých turistů ze Štěchovic zavedl vůbec první oficiální značenou turistickou značku a o devět let později můžeme popis cesty nalézt v publikaci „Příruční knížka pro výletníky“. Také se zde zakládaly první trampské osady – například osada Ztracenka.

To vše je dnes bohužel historií, kterou pamatují jen naši dědečkové. Výstavba Štěchovické a Slapské přehrady pohřbila nejen divoké peřeje, ale také malebné hotýlky, šífy i rozeklané skalní masivy. Něco málo zde ale přeci jen zbylo. Nově vzniklá naučná stezka, vedoucí podél dnešní hladiny Vltavy, prochází po stopách (ne)dávné historie. Začátek (jeden z konců) stezky je u štěchovické elektrárny; odtud příkrým svahem až k podivnému drátěnému tunelu. Stezka prochází ochrannou klecí nad obřím potrubím, které spojuje turbínu elektrárny s velkým vodním rezervoárem, schovaným na vrcholu kopce nad Štěchovicemi. Hned na začátek cesty je to úchvatná podívaná.

Cesta, vedoucí vysoko nad původními proudy (ale relativně nízko nad dnešní hladinou) se proplétá mezi skalami, probíhá údolíčky a sem tam mine nějakou chatu. Umělé stezky, jištěné zábradlím, jakoby vytesané do skály a dokonce dva průchozí přírodní tunýlky. Všude klid, ticho a z protějšího břehu vás skoro celou cestu ke hrázi Slap sledují temné vysoké skály, jen tu a tam porostlé drobnou vegetací. Opravdu jedinečný pohled.

Vzhledem k nepřístupnosti obou břehů, divokému skalnímu kaňonu a skutečnosti, že voda pod vámi právě vyvěrá od paty Slapské hráze (tudíž je neskutečně studená), zde jen minimum odvážlivců, co by se chtěli koupat. Těch pár chatařů, co tu bydlí (chudáci, na turistické značce), si raději navečer vytáhne pramici a pohrouží se do jedné z temných zátočin, pokoušejíce štěstí s rybolovem.

Po stopách našich předků

Světlým bodem civilizace je osada Ztracenka. Je to vlastně pozůstatek původní trampské osady z počátku minulého století. Kvůli vodním dílům se musela od vody celá posunout, aby unikla zaplavení. Její obyvatelé se dodnes snaží zachovat odkaz dávných trampských předků, některé sruby jsou i 80. let staré. Držím jim palce, protože uchovat odkaz historie v co možná původní podobě na turistické značce musí být hodně náročné. Ale díky Bohu za ně.

Blíží se konec naší cesty. Přístaviště Pražské Paroplavební Společnosti (PPS) nabízí v sezóně od dubna do října výletníkům netradiční způsob, jak se vrátit do Prahy, se zastávkami ve Štěchovicích a Davli. Loď ale jezdí jen párkrát denně, takže doporučuji předem si zjistit plavební řád.

Na ty z nás, kdo výlet parníkem oželí a budou si chtít prohlédnout hráz zblízka, čeká až na vršek převýšení 70 metrů a dohromady více než kilometr cesty. Rozhodujícím bodem je již zmiňovaná socha sv. Jana Nepomuckého, od které vede buď poměrně příkrá silnice, nebo kratší varianta – ještě příkřejší schody. Odměnou za bolavé nohy a propocená záda vám ale bude náměstíčko Nových Třebenic, vybavené obchůdkem, skvělou restaurací a zastávkou busu PID, který vás zaveze buď do Štěchovic, nebo rovnou do Prahy.

Fotky ze Svatojánských proudů

Doprava

Autem nebo busy PID/SID do Štěchovic nebo Nových Třebenic (hráz Slap).